Psychika dětí při návratu do mateřské školy po COVID pandemii

Datum publikování: 29.04.2022

Jaké to je se najednou vrátit? Kam se vracíme? Vracíme se? Začínáme znovu? Začínáme. My všichni. Jak to na nás působilo? Jako ztráta všeho, jistot, sociálních vazeb, jako nejistota. Ale děti byly doma s maminkami, tatínky, babičkami, nebo dědečky. Pokud rodiče náhodou nezachraňovali životy a nebyli v přímé linii.

Jak velmi pojem přímá linie připomíná bojovou frontu. Co se odehrává v hlavách dětí? Děti, díky elasticitě mozku, schopnost vytěsnit a zapomenout příkoří, nebo je odsunout někam hlouběji neprožívají, obdobně jako my dospělí, obavy z toho, co bude… žijí dneškem, přítomností, žijí aktuálním stavem. Každý den je nový začátek. Někde vzadu, v hlavě se uhnízdí myšlenka, ale ta není důležitá, je překryta novými zážitky.

Co ovšem nevytěsníme je strach dospělých. To je strach, se kterým se učí žít. Strach v očích rodičů, protože nemůžou navštívit babičku, sousedy, známé, přátele. Nemohou si jít hrát do herny, plavat, na hřiště, na pískoviště. Všechno bylo zakázáno. Na obličeji nosí roušky, ústenky, … K čemu? Pro dítě je informace poněkud nesmyslná, či nepochopitelná, protože brání v emočním odezírání, brání v možnosti orientovat se v okolí, odebírá základní potřebu dítěte orientovat se ve světě dospělých prostřednictvím úsměvu, mimiky, smíchu, radosti… Vše je ukryto pod rouškou, jako pod závojem.

Můžeme si vyprávět pohádku o princezně, která byla smutná, nosila závoj, o nemocné princezně, nemocném králi, zakletém království.

Všude v pohádkách se objevuje přízrak nemoci, obavy, války, černého havrana. Nakonec ale zvítězí zdravý rozum, láska, naděje, usekne princ hlavu sani a tím zvítězí, vyžene žábu z pramene, vyžene myši od kořenů.

I tady jsme nakonec zvítězili?

Na otázky není odpovědí, proto v dětském světě Coronavirus, podobně jako Poliomyelitis acuta virus, který stojí za mnohými úmrtími i těžkými postiženími dětí z šedesátých let se šíří kapénkami, kýcháním, dýcháním, neviditelně. A přesto. Mění životy všech. Nedokáži nahlédnout zkušenosti dětí, o kterých jsem jen četla v literatuře, jaké to bylo…. V Americe byla u vlády rodina Kenedyových, prof. Dr.Vojta pracoval v Jánských Lázních s dětmi po mozkové obrně a učil je zase skákat přes kaluže. Virus přinesl veliký objev. Vojtova metoda dodnes léčí mnohé děti i dospělé, kteří by bez ní a viru, nikdy nechodili.

Co je ve hře?

Anticipační obavy, strachy z budoucího… Kdo se bojí? Možná, že více dospělí. Přeci jen je těžko možné naprosto oddělit psychiku dítěte od psychiky rodiče, jenž je na jeho prožívání závislé. Strach, obava z každého kýchnutí, rýmy, vyšší nutná prevence, snížení míry tolerance vůči běžné „rýmičce“ či „kašlíku“, méně hrdinství, protože ekonomické potřeby společnosti ovládl virus, malá virová partikule, která donutila všechny k disciplíně.

Podání světa

Jde o podání světa, o světonázor. V době coronavirové krize, chápeme krizi jako příležitost, nastává velká dichotomie v názorech na virus, jeho důsledky, rizikovost, rozvíjí se konspirační teorie. Ovládá nás náš názor. Lidé se dělí, rozdělují. Také mezi ně vstoupil virus. Já jsem se u Vás nakazil. Není to jen běžná rýma, či plané neštovice, které mám za sebou rychleji, ale vstupuje do hry ekonomický a socioekonomický status rodiny, změna v ekonomických potřebách společnosti, krach firem, strach o zítřek, o budoucnost, ohrožení rodiny. Karanténa. Nesmím nikam. Učíme se doma. Malé dítě se učí přes počítač. Ale především podání světa. Co si o tom, ti moji dospělí myslí? Jak o coronaviru mluví? Soused se dívá na souseda, nemocní umírají za zdmi nemocnic. Je to pravda? Kolik jich je? Nelžou nám? Mohou přijet příbuzní? Proč nesmíme nikam? Jsme ovládnuti pandemií strachu, který není náš a hledáme v něm svůj postoj ke krizi, své chápání světa, který je jiný než předloni. Dítě školkové nemá prostor pro názor. Směsice postojů k viru, směsice názorů, chápání světa si zde hraje na jednom kolbišti a bojuje o pravdu pravd.

Strach okolí
Bezpečí

Současná pandemie koronaviru se dotýká i dětí, které často nerozumí tomu, proč nesmí do školy nebo navštěvovat své babičky. Mohou mít obavy a strachy, které vůbec nevnímáme. Ani dospělí mnohdy nevědí, jak o pandemii mluvit, co si o tom ale mají myslet děti a jak jim hrozbu koronaviru vysvětlit? Proto naše psychologické pracoviště spolu s dalšími dobrovolníky připravilo v rámci mezinárodní spolupráce českou verzi ilustrované brožurky pro malé i velké „Ahoj, já jsem Korona“. Pokud pomůžeme dětem správně a v klidné atmosféře vysvětlit fakta, pochopit běžné emoce jako strach, úzkost, hněv a smutek, pomůžeme nejen jim, ale i sobě. 

Nosná myšlenka – jde o to, jak zprostředkujeme svět, jako dospělí a umožníme jim na úrovni jejich vědění pochopit.

Bacil – virus – pochopit hygienická opatření a nutnost jejich dodržování, připodobnit na příběhu, aby dobře pochopili obsah a neměli zbytečnou anticipační úzkost.